Princip The Cradle To Cradle: Udržitelnost a řízení materiálových toků v architektuře

Pohled do přírody odhaluje, že vše je využito a ze starého vzniká nové.  Přesně o to se snaží přístup „od kolébky ke kolébce“. Procesní inženýr Michael Braungart a architekt William McDonough vyvinuli tento designový koncept v 90. letech 20. století. Od té doby pracují na dalších přístupech v EPEA, Instituci pro mezinárodní výzkum životního prostředí, v Hamburku. Čtěte dále v tomto článku a zjistěte, co se skrývá za principem „od kolébky ke kolébce“ a jak se používá v praxi.

Termín pochází z angličtiny. Jde o cílený výběr materiálů pro stavební projekty, které mohou procházet potenciálně nekonečnými životními cykly. Na rozdíl od recyklace nebo konceptu ekologické rovnováhy, Cradle to Cradle posouvá vše o krok dále. Samotná úspora energie je nedostatečná a má také negativní dopady, jako je syndrom nemocných budov, kdy se zejména kancelářští zaměstnanci cítí špatně po delším pobytu v těchto budovách. Cílem konceptu Cradle to Cradle v architektuře je však využití prostředí namísto pouhého snižování škodlivých účinků. Koncept je založen na třech principech: chápání odpadu jako materiálu, využívání obnovitelných energií a podpora rozmanitosti.

Koncept rozlišuje dva cykly. Biologický cyklus se skládá ze spotřebního materiálu, který se po použití vrací zpět do přírody. Vyrobené zboží hraje roli v technickém cyklu. Na opětovné využití materiálů se klade důraz již při navrhování těchto výrobků. Výrobci již své zboží neprodávají, ale spíše je propůjčují a poté berou zpět, aby je mohli znovu použít.

Konvenční zdroje energie, jako jsou fosilní paliva nebo jaderná energie, mají řadu nevýhod, protože důsledky jejich využívání jsou zátěží pro budoucí generace. Větrná a solární energie, biomasa nebo geotermální energie jsou naopak vždy dostupné a obnovitelné. Tímto způsobem lze udržitelně vyrábět elektřinu a teplo pro provoz budov nebo závodů.

Koncept „od kolébky ke kolébce“ zohledňuje při výběru materiálů a stavebních materiálů jak ekonomické, tak ekologické a sociální aspekty. Umožňuje širokou škálu pohledů na tvorbu a použití produktů. Tímto způsobem vznikají nové nápady, které přesahují konvenční metody a hlediska.

Během akce „Climate Week 2011“ v Hamburku postavila architektonická kancelář Partner & Partner na radničním náměstí výstavní pavilon podle Cradle to Cradle konceptu. Tento pavilon o ploše 75 metrů čtverečních sloužil nejen jako výstavní prostor ale i jako prostorová socha. Ve tmě svítil matným zeleným světlem díky osvětlení LED světly. Zúčastnění architekti a inženýři chtěli s pavilonem představit životní cyklus budovy ve stlačené podobě: od vytvoření přes stavbu a použití až po demontáž.

Jako materiál pro tento projekt posloužily větve stromů z okolních lesů získané při jejich údržbě prořezáváním. Tvořily nosnou konstrukci a fasádu budovy. Partner & Partner si je vybrali speciálně pro dobu životnosti. Montáž probíhala pomocí dřevěných kolíků a konopných lan. Po demontáži bylo dřevo rozdrceno a vráceno zpět do lesní půdy jako hnojivo. Vnitřní stěny byly pokryty textiliemi a podlaha byla pokryta syntetickými kobercovými dlaždicemi. Tu po rozebrání stavby výrobce vzal zpět a použil ji na výrobu dalších podlahových krytin.

Pavilon ilustruje principy „Cradle to Cradle“ v architektuře: Použité stavební materiály byly vráceny do biologického nebo technického cyklu. Budova byla téměř CO2 neutrální díky využívání obnovitelných zdrojů energie. Navíc ukázala, jak lze optimalizovat celkovou ekologickou bilanci životního prostředí. Závěry lze přenést i do trvalých stavebních konstrukcí. Pro architekty z toho vyplývají zcela nové možnosti v oblasti materiálů, které dalece přesahují rámec stavebnictví.