Bambus nebo dřevo?

Dřevo je v Evropě starobylým stavebním materiálem. Bambus pochází z tropů a využívali ho především chudí lidé. V posledních několika letech se však po celém světě stal „zeleným zlatem“ a současným trendem je stavění z bambusu. Přečtěte si o historii těchto dvou materiálů a o jejich výhodách a nevýhodách.

Stále zelený bambus roste mezi obratníky Raka a Kozoroha. Zejména v Asii a Jižní Americe je již tisíce let znám jako stavební materiál pro domy, mosty nebo lešení. Druh Guadua nalezený v Kolumbii vyroste během několika měsíců do výšky 25 metrů a má tloušťku stěny tři centimetry. Vlastnosti bambusu v Číně symbolizují mentalitu lidí, kteří tam žijí: vytrvalost, pružnost a důslednost. Právě tyto vlastnosti dělají z rostliny vzácný stavební materiál. Jeho pevnost v tahu se dá srovnat s pevností oceli, stupeň tvrdosti odpovídá dubu.

V Německu a Evropě vždy sloužilo měkké a tvrdé dřevo jako stabilní stavební materiál. Používají se ve formě parket a také obkladů stěn, stropů nebo fasád. Nosných vlastností buku, dubu nebo jasanu využívali stavebníci po staletí u krovů, sloupů nebo podpěr. První dřevěné sruby pocházejí ze 3. století před naším letopočtem mezi Bodamským jezerem a Allgäu. Tradiční dřevěné roubené domy charakterizovaly města a vesnice ve střední Evropě po více než 300 let. Tvrdé a měkké dřevo se v moderní architektuře stále častěji používá jako ekologický a udržitelný materiál.

Pro nosné konstrukce v budově lze použít tvrdé dřevo a bambus. Musí splňovat přísné normy; např. řezivo musí odpovídat DIN 4074. Tvrdá dřeva jako buk, dub a jasan mají výrazně lepší mechanické vlastnosti než jehličnaté dřevo. Pečlivě vybrané řezivo odpovídají třídě třídění 10 pro normální, nebo třídě 13 pro nadprůměrnou nosnost. Sušení se však ukazuje jako složitý proces. I v případě vysušeného dřeva (20% vlhkost) sebemenší změny vlhkosti dřeva spouštějí výrazné bobtnání a smršťování.

Bambus má vysokou elasticitu a je proto vhodný jako stavební materiál zejména do oblastí náchylných k zemětřesení. Aby bylo toto dřevo odolné, jsou zapotřebí různé povrchové úpravy. Živiny jsou ze sušené rostliny odstraněny, aby byla méně náchylná k plísním nebo hmyzu. Po instalaci může dosáhnout životnosti 50 až 80 let.

Dalším důležitým aspektem ve prospěch bambusu je jeho udržitelnost. Díky rychlému růstu může být materiál připraven ke stavbě během pěti až sedmi let – naproti tomu tvrdé dřevo vyžaduje minimálně 35 let. Evropské lesnictví však pracuje i na ekologických konceptech pro využití a zpracování domorodého dřeva.

V současné době v Evropě chybí odpovídající právní směrnice pro zvýšené používání bambusu jako alternativy k tvrdému nebo měkkému dřevu. Různé projekty na mezinárodní úrovni však ukazují, jak lze bambus jako nosný prvek využít. V Darmstadtu byl v roce 2005 postaven kancelářský komplex se střešní konstrukcí z 33 bambusových podpěr a na Bali (Indonésie) německo-kolumbijský tesař Jörg Stamm vytvořil v roce 2007 halu a most z bambusu.

Bambus je v Evropě považován za nepůvodní stavební materiál. V důsledku toho mají architekti, tesaři a stavitelé mnohem větší znalosti o tvrdém a měkkém dřevě jako nosné konstrukci. Inovativní výzkum je proto nezbytný. Vědci v současné době pracují na kombinaci bambusového dřeva a epoxidových pryskyřic, aby zvýšili odolnost materiálu.